Na počátku roku 2013 jsem se jako místostarosta Prahy 3 pro územní rozvoj dozvěděl z internetu o tom, že Český rozhlas dal do veřejné dražby stavební pozemky, na nichž se nacházela rozhlasová studia a zázemí, která se stala pro veřejnoprávní společnost zbytná. Vydal jsem se proto za náměstkem ředitele rozhlasu pro správu majetku Ladislavem Musilem a snažil se ho (trochu naivně) přesvědčit o tom, aby rozhlas dražbu zrušil a jednal o prodeji s hlavním městem nebo městskou částí. Náměstek Musil mě tehdy nepřekvapil a stál si za stanoviskem, že Rozhlas, přestože je státní institucí, musí hájit především své ekonomické zájmy.
Územní plán schválený v roce 1999 část pozemků zakusujících se do severního svahu Parukářky ponechal jako stavební. Zda to bylo nedopatření, přehlédnutí, nebo záměr, toho jsem se nedopátral. Jisté je to, že po odchodu Českého rozhlasu zbylo ve funkční ploše SV s koeficientem zástavby G dost kapacit na to, aby zde vznikla zástavba obrovských objemů (cca 18 000 m2 podlažních ploch).
Územní plán postrádá výškovou regulaci, developer tak zde může postavit výškové domy, aniž by se protivil požadavkům hlavního města na výstavbu, ať už v podobě původních „OTTP“ nebo nových Pražských stavebních předpisů. Pozemky se navíc nacházejí mimo hranice památkové zóny „Vinohrady, Žižkov, Vršovice“ a tedy mimo přísnější památkářská kritéria.
Po dražbě zbystřil Institut plánování a rozvoje a v listopadu 2013 zpracoval návrh na změnu územního plánu, který má část stavebních pozemků přičlenit k parku jako veřejnou zeleň. Městská část Praha 3 tento návrh na změnu územního plánu podpořila usnesením zastupitelstva. Návrh změny dodnes projednává hlavní město Praha.
V logice návrhu na změnu územního plánu jsme připravili místní referendum o stanovení hranic a pravidel využití lokality Parukářka. Přes odpor ODS se referendum podařilo vyhlásit usnesením místního zastupitelstva v dubnu 2014. Pozemku WH Estate se týkala druhá z otázek místního referenda. Byl to pokus dát městské části silný mandát od veřejnosti pro obranu Parukářky, třeba i za cenu větších ekonomických nákladů. Referendum se nezdařilo, přestože jsme pro něj vytvořili téměř ideální podmínky. Vyhlášeno bylo na termín komunálních voleb, ke kterým však přišlo pouze 33,7% voličů.
Podnět na změnu územního plánu a samotné referendum však měly smysl alespoň v tom, že developer ustoupil od prvotních plánů zastavět dnes zelený svah Parukářky, podle první hmotové studie.
Podrobnější a již upravený návrh předložil developer v podobě studie na podzim minulého roku. Představuje v ní dvě variantní řešení zástavby, která sice ustupuje ze svahu Parukářky, o to více hmot však umisťuje v nižších partiích.
V obou variantách se developer snaží nahnat co nejvíc podlažních ploch a obě varianty jsou pro Parukářku a Žižkov devastující. Stavba o 5 – 6 podlaží převyšuje sousední zástavbu, svou výškou přesahuje vrchol Parukářky a z pohledu z Vítkova park úplně zakrývá.
Varianta A
Varianta B
Rozhodnutí o stavbě je v rukou starostky Prahy 3
Praha 3 má však v ruce trumf, vlastní totiž 5 m2 pozemku (1793/6 k.ú. Žižkov) pod kopcem, které jsou pro přístup k novým domům nepostradatelné. Na pozemku se nachází stavba technického vybavení č.p. 330. Stavební úřad nevydá souhlas k demolici tohoto objektu nebo územní rozhodnutí či stavební povolení, pokud se záměrem Praha 3 nebude souhlasit.
Předchozí vlastník (Mapey Group) už městskou část o odkup pozemku požádal. V květnu 2014 jsem jako místopředseda výboru pro majetek upozornil na strategický význam tohoto pozemku a městská část jeho prodej zamítla. V prosinci sice dostala WH Estate pozemek do pronájmu, radnice si ale odmítavý postoj k prodeji zatím nadále drží.
Zda tomu bude tak i do budoucna, závisí především na starostce Hujové, která po mě převzala agendu územního rozvoje. Její rétorika je dnes k záměru smířlivá. Rada sice schválila ke studii negativní stanovisko, starostka však jedná s developerem o kosmetickém snížení výšky zástavby a o finančním příspěvku na rekonstrukci Komenského náměstí.
Je dobře, že starostka hledá další zdroje pro rozvoj veřejných prostranství, developer si ale od obce nemůže koupit souhlasné stanovisko ke zcela nepřijatelnému záměru, ať už za jakkoli vysoký příspěvek. Záměr totiž nevyžaduje drobnou, ale zcela zásadní redukci.
