Reklama
 
Blog | Ondřej Rut

Smutný příběh Smart City – parkovací senzory na Havlíčkově náměstí

Alexander Bellu, užívající titul ambasador smart city ODS, se v minulém volebním období pokoušel udělat dobré jméno na chytrých a inovativních projektech. Problém je, že většina z nich prostě nebyla „smart“. Jedním z nich je projekt parkovacích senzorů instalovaných na Havlíčkově náměstí. Obecní kasu stály bezmála šest set tisíc korun a dnes k ničemu nejsou. Pro své vysoké provozní náklady si možná budu raději přát, aby vůbec neexistovaly.

Cestu za chytrými projekty zahájil Alex Bellu v červnu 2016, kdy zastupitelstvo schválilo strategii Praha 3 na cestě ke Smart City. Na první pohled sympaticky vypadající dokument pak uvolnil cestu většinou předraženým, nepotřebným a nepovedeným projektům (informační tabule na úřadě v Seifertově, chytrá lavička na Jiřáku, informační panely na Parukářce apod.). Instalaci senzorů a zařízení pro monitorování parkování na Havlíčkově náměstí zadala přímou objednávkou v říjnu 2016 radní pro dopravu Vítkovská (ODS). Využila tím své pravomoci členky rady MČ objednat bez souhlasu vedoucího odboru (!) plnění až do 500 tis. bez DPH. Společnost Siemens zařízení nainstalovala za 487 tis. Kč bez DPH.

Smyslem celého projektu bylo umožnit navigaci aut na volná parkovací místa. Data o obsazenosti měla být v budoucnu zobrazována na naváděcích panelech v ulicích nebo v mobilní aplikaci. To však byla od začátku chiméra. Je zřejmé, že takový systém by musel obsáhnout větší území hlavního města, aby řidiče vůbec napadlo si aplikaci stáhnout a využívat. 38 parkovacích míst je pro fungování takového projektu opravdu málo, část z nich je navíc na místech mimo modrou zónu vyhrazených pro parkování zaměstnanců radnice.

Když jsem na konci minulého roku nastoupil do funkce, velmi mě překvapilo v jakém stavu je tento projekt. Odbor dopravy po provedení instalace na jaře 2018 zaplatil plnou cenu za realizaci projektu, a to aniž by byly senzory protokolárně předány do majetku MČ Praha 3 a projekt by byl ukončen. Vedoucí odboru dopravy dostal od radní pro dopravu Vítkovské pokyn k zaplacení a tak platební příkaz prostě schválil. Radnice tak zaplatila bezmála 600 tis. Kč za něco, co si vůbec nepřevzala. K dispozici nebyla ani sledovaná data.

Na první schůzce se Siemens v lednu 2019 jsme konstatovali, že je třeba dodatečně provést protokolární předání a zavést senzory do majetkové evidence MČ Praha 3, když už jsme za ně zaplatili. Zástupce Siemens souhlasil a konstatoval, že senzory jsou majetkem MČ Praha 3.

Později se však ukázalo, že převod do majetku MČ nebude tak jednoduchý. Zjistili jsme totiž, že objednávka vystavená radní Vítkovskou a následně i zaplacená faktura byla zaúčtována jako služba, nikoli jako investice na pořízení majetku. Rozpočtová kapitola, ze které totiž radní Vítkovská objednala zhotovení projektu, byla totiž určena právě na služby neinvestičního charakteru. Podle stanoviska odboru majetku si radnice nemůže senzory dodatečně převzít do majetku, protože není na základě čeho – převzetí majetku není kryté žádným účetním dokladem, objednávkou nebo smlouvou.

Siemens má tedy za to, že senzory jsou majetkem MČ a MČ se chová, jakoby zůstaly Siemensu.

Jediné východisko z této situace je nechat si senzory dodatečně darovat. Dar by to ale mohl být danajský, protože se ukázalo, že správa systému je poměrně nákladná. Senzory odesílají data do cloudu třetí strany a podle Siemens není možné zajistit jejich přesměrování přímo na servery MČ. Siemens přitom požaduje platbu 150 Kč za 1 senzor za měsíc. Při 38 senzorech je to 68 400 Kč ročně, což je velká částka za prakticky nevyužitelnou službu.

Vypadá to, že pro městskou část bude nejlepší chovat se, jakoby tenhle projekt za šest set tisíc korun nikdy nebyl a tvářit se, že senzory jsou dodnes v majetku dodavatele. Dámy a pánové, tohle není smart city.

Reklama